Prodej domu 363 m²

K nemovitosti vede obecní cesta ve vlastnictví Města Prachatice, která je určena pouze pro příjezd k mlýnu, obyvatelé chatové osady jezdí z druhé strany a tuto cestu využívají maximálně pro pěší přístup. Tato výjimečná nemovitost je již po generace opečovávána jednou rodinou, která ji s láskou a respektem ke staleté historii využívá jako místo společných setkání. Dům dýchá atmosférou starých časů – původní konstrukce, klenuté stropy a autentické detaily vytvářejí neopakovatelné kouzlo. Dispozice a využití V přízemí domu se nachází hlavní společenská místnost, kde se odehrávaly nejen rodinné oslavy. Dále zde najdete velkou koupelnu (pozn. : historická vlajka zachycená na fotografii je recesí, nikoliv odkazem na minulý režim), skladové prostory a původní kuchyň s unikátním kamenným klenutým stropem – to je prostor, který přímo vybízí k citlivé modernizaci. Ve stodole najdete velké úložné prostory a truhlářskou dílnu. V patře najdete čtyři ložnice, dva menší salonky a rozsáhlou místnost – bývalou mlýnici, dnes využívanou jako herna nebo otevřený ateliér, zde se konalo např. soustředění baletní školy. Dům má bohatou historii i osobitý současný příběh, který čeká na své pokračování. Technické informace Elektřina: 220/380 V. Voda je z vlastní studny. Topení: kotel na tuhá paliva, krby. Kanalizace: septik. Historie, která žije Vališův mlýn (Wallischmühle) patří mezi nejstarší mlýny na Živném potoce, který pramení na svazích Libína. Mlýnská historie zde sahá až do středověku, kdy v okolí Prachatic vznikla celá síť vodních mlýnů: Leptáčský, Bernkopfův, Feitlův, Kosmatův, Bartošův, Rumpálův, Slepý a další. Mlýny byly během obléhání Prachatic v roce 1620 vypáleny císařským vojskem, později však znovu obnoveny. První písemná zmínka o Vališově mlýně jako vodním díle pochází z roku 1765, kdy je doložen v matrikách. V roce 1837 je uváděn mlynář Jakub Sajko, jedním z více generací mlynářů, kteří zde působili – mezi jinými rody Kopenický, Zaunmüller, Bernkopf, Seika, Sajko. Během první republiky je v Seznamu vodních děl z roku 1930 zmiňována pouze pila a stoupy v čp. 109, ve vlastnictví Romana Seiky. Po odchodu posledních majitelů v roce 1946 končí nejen provoz pily, ale i veškeré hospodářské využití objektu – tímto okamžikem dochází k zániku mlynářské živnosti na tomto místě. Dodnes však budova stojí jako památka na poctivou řemeslnou minulost, součást mlynářské historie regionu a symbol kontinuity. Tato nemovitost není jen stavbou – je kronikou místní historie, symbolem tradice, poctivé práce a kontinuální péče. Ideální pro zájemce hledající prostor pro rodinné sídlo, netradiční penzion, kulturní centrum nebo inspirativní venkovské útočiště s hlubokým příběhem.